Volby 2017: Pohádka o populismu

Česko má za sebou volby do Poslanecké sněmovny, které na celé čáře vyhrála partaj slibující lepší zítřky. Zároveň  bude poprvé v historii premiérem jmenován trestně stíhaný člověk. Čím ale Andrej Babiš českému národu učaroval natolik, aby lidé byli schopní uvěřit mu i ta nejplytčí z hesel, a aby byli zároveň schopni ignorovat fakta, která v minulosti položila na lopatky nejednoho politika? 

Hnutí jednoho muže

Ještě než Andrej Babiš vstoupil do politiky, nechal se slyšet v Show Jana Krause, že "by nebyl dobrý politik." Shodou okolností však po pár měsících otočil a stál u založení hnutí ANO (Akce nespokojených občanů), dnes rovněž známého pod přezdívkou "Hnutí jednoho muže." Za hlavní cíl si tehdy středové hnutí vzalo potírání korupce v České republice, se kterým následně zabodovalo ve volbách roku 2013 - lidi oslovil zdánlivý čerstvý vítr do politických plachet, a mnozí tak, netušíc, kdo je Andrej Babiš, svěřili svou budoucnost vládě složené z ČSSD, ANO a KDU-ČSL.

Za všechno může Kalousek! 

Nutno podotknout, že právě v tomto období utichala ekonomická krize, kterou jsme si prošli za vlády pravicové, v jejímž čele stál tehdy Petr Nečas, a ve které byl ministrem financí Miroslav Kalousek, na kterém si Andrej Babiš částečně vybudoval image. Tahle vláda (i v důsledku problémů s Nečasovými odposlechy) byla vystřídána vládou úřednickou v předčasných volbách v létě 2013, kterou na popud Miloše Zemana sestavoval Jiří Rusnok. Právě nárůst ekonomiky tak Babišovi přímo nahrál do karet, a v očích lidí, kteří se o politiku do hloubky nezajímají, byl tak za hrdinu. Zejména tedy proto, že dokázal v pravou chvíli vytáhnout špínu na svoje politické soky a nebylo mu proti srsti chlubit se takříkajíc cizím peřím. Podobnou taktiku následně Babiš zvolil ve chvíli, kdy měl být odvolán z funkce ministra financí. Dokázal tak i tuhle situaci využít ve svůj prospěch, tudíž namísto aby hnutí ANO ztrácelo voliče, došlo k opačnému fenoménu, a o hlasy přišla ČSSD jako strana premiéra Bohuslava Sobotky, ze kterého Babiš udělal "toho zlého."

Estébák premiérem

Ačkoli se hnutí ANO nedá z politického hlediska víceméně nic vytknout (až na výjimky typu EET), nelze jej ani za nic vyloženě pochválit. V podstatě to jediné, čeho hnutí jako takové dosáhlo, je falešná aura vytvořená lídrem ANO. Je to špek, na který skočí většina voličů ANO, totiž lidí, kteří do politiky nevidí, vidět nechtějí, jen a pouze dokážou uvěřit tomu, že se mají špatně a že jim může být mnohem líp. Ještě jedna skutečnost je čím dál děsivější. Andrej Babiš má za sebou totiž několik skandálů, z nich by jen malá část bývala položila na lopatky nejednoho z politiků předešlých. Jedná se konkrétně zejména o kauzu dluhopisy, kauzu Čapí hnízdo, o jeho minulost v StB, anebo kauzu ohledně zveřejněných odposlechů, z nichž je patrné, že Andrej Babiš ovlivňoval po koupi akciové společnosti MAFRA svá média (MF Dnes, Lidové noviny aj.), ačkoli záhy po koupi této společnosti tvrdil, že k takové záležitosti nikdy nedojde. Jakou hrůzu by Babišovi voliči potřebovali, aby byli schopní přestat věřit iluzi jménem ANO? 

Vrtěti Babišem

V případě, byl-li by Andrej Babiš "obyčejným" politikem, odstoupil by z funkce ministra financí i z čela svého hnutí již po první kauze, ať už by byl či nebyl přímo obviněn, a to zejména proto, aby tak nevrhal na výkon svého úřadu či na své hnutí špatné světlo, a to alespoň do doby, než by byla ona podezření z obliga. On ale namísto toho ukázal, jak silné je kouzlo jeho osobnosti, stejně jako fakt, že kvalitní politický marketing dokáže na zkostnatělé politické scéně hotové zázraky. Pokud byste si například chtěli přečíst, proč měla Babišova kniha O čem sním, když náhodou spím takový úspěch, mrkněte se SEM.

Babišově hnutí se totiž právě díky marketingu podařilo získat si srdce více jak milionu voličů. Stačil k tomu pouze šikovný tým, který dokázal pohotově reagovat na jakékoli podněty a udělat tak z Babiše charismatického vůdce, který dokáže lidem vysvětlit, že je trápí věci, o kterých doposud neměli tušení. Andrej se tak ukázal jako obyčejný člověk, který přijede i do té nejmenší vesnice "pokecat" s voliči, člověk, který vyslechne každou stížnost, člověk, který slíbí vyšší důchody, levnější máslo, lepší životní podmínky, zkrátka člověk, se kterým se každý dokáže ztotožnit, a zároveň jako vůdčí osobnost, která má vyvést národ z neexistující krize. Takže se nelze divit těm skoro padesáti tisícům lidí, kteří ho svými kroužky dostali na první místo v žebříčku preferovaných poslanců, a tomu milionu a půl lidí, kteří pomocí hlasovacích lístků vyjádřili své ANO. 

Bude líp? 

Jak už se ale v historii párkrát stalo, i nám teď hrozí postupná vláda jednoho muže. Andrej Babiš nám totiž, podobně jako Trump v USA, dokázal vysvětlit, že se máme špatně a že potřebujeme právě jeho, aby nás vyvedl z neexistující krize, a to mnohem rafinovaněji, než Tomio Okamura, kterému dle slov ekonoma Sedláčka v OVM zajistil čtvrté místo neexistující třináctý uprchlík. Ačkoli existuje možnost, že se Andreji Babišovi nepovede sestavit vláda, jelikož minimálně podle vyjádření stran, které letos získaly mandáty, s ním nikdo do vlády (zatím) zasednout nechce, následný scénář není o nic moc růžovější. Pokud totiž dojdeme k předčasným volbám, hrozí, že výsledek bude obdobný, ne-li horší. Andrej Babiš by tím pádem klidně díky svému umu udělat ze sebe oběť mohl rezignovat na post premiéra, následně v předčasných volbách spolu s ANO získat většinu, a byl by tak schopen bez nutnosti koaličního partnera sestavit vládu sám. V takovém případě téměř není pochyb, že by se Česká republika dočkala změny politického systému, tedy značného okleštění demokracie - např. díky návrhům jako jsou jednokolové senátní volby namísto dvoukolových či sloučení určitých ministerstev. A na zbývajících ministerstvech by seděli jen a pouze Babišovi lidé, kteří svému lídrovi zobou z ruky, a kteří se za něj v případě jakékoli kauzy postaví jako jeden muž.

Možná jsem pesimista, ale zdá se mi, že tahle pohádka o slovenském hrdinovi, který nám přišel zařídit lepší zítřky, nejspíš ke šťastnému konci nepovede, a náš národ tak díky své naprosté apatii vůči politice dost možná přijde o demokracii, za kterou před necelými osmadvaceti lety tak hrdě bojoval.