V tom aby se pes vyznal!

Už jednou jsem psala článek na téma Proč by politika neměla být sprostý slovo (pokud jste ho minuli, můžete se na něj prokliknout TADY), což byl ale víceméně jenom výčet důvodů, proč politiku neignorovat, spíš než pokus komukoli z vás politiku přiblížit. A i proto jsem se rozhodla, že dám dohromady tenhle politickej pesciál speciál.

V rámci týhle série se pokusím jakž takž srozumitelně shrnout základní politický pojmy, dělení a charakteristiky jednotlivejch politickejch stran, i proto, že volby se blíží - což nezapomínám zmínit v podstatě v každým z článků předešlejch - letos se budou konat 20. a 21. října.

Pro začátek se mrknem hlavně na to, jak naše politika funguje, co je to koalice, opozice, tripartita a tak vůbec. Pač spousta lidí sice tvrdí, že stoprocentně chápe, co kterej pojem znamená, ale věřte mi, kdekdo je z toho pořád zmatenej jak štěně na výletě. Včetně mě. Fakt. Což mě vede k tvrzení, že není ostuda něco nevědět. Ostuda je tvrdit, že něco víš, ale bejt tak línej si o tom něco zjistit, až to prostě radši necháš plavat.
Takže pro ty z vás, který politika zajímá, ale z Wikipedie, ze školy nebo z televize jí tak úplně nechápou, tu mám na začátek trochu teorie.
   

Politický systém ČR

Na úplnej úvod by bylo asi fajn připomenout, že Česká republika je státem parlamentním a liberálně-demokratickým, a v rámci našeho politickýho systému tak dochází ke svobodný soutěži politickejch stran a hnutí. Což neznamená nic jinýho, než to, že právo založit si vlastní stranu nebo hnutí má u nás kdokoliv. Bohužel/dík. A stejně je to s kandidaturou na prezidenta. Bohužel/dík.

Prezident
V čele našeho státu tedy stojí prezident, kterýho od roku 2013 volíme přímou volbou, a jehož hlavním úkolem je pět let reprezentovat stát (maximálně dvakrát po sobě). Aby mohl člověk kandidovat, musí mu být minimálně 40 let, potřebuje 50 tisíc podpisů od svejch příznivců, anebo musí bejt nominovanej dvaceti poslancema nebo deseti senátorama. Další z těch poměrně důležitejch pravomocí prezidenta je kromě jmenování vlády nebo ústavních soudců (na návrh premiéra) schvalování zákonů, a na to navazující možnost zákony vetovat.
Dejme tomu, že - třeba po prohlášení nejmenovanýho politika o psích úmrtích - psy v Česku přestane bavit politická situace, a prezidentovi tak přistane na stole zákon, kterej psům dovoluje kandidovat do Sněmovny, ale jen v případě, že už dovršili pátý rok života. Pokud bude hlava státu spoko, hodí pod zákon svůj autogram, pokud ale spoko nebude, třeba s věkem psů, anebo, já nevím, s tím, že jde o PSY!, může nejpozději do patnácti dnů Sněmovně zákon vrátit.

Parlament
Parlament, kterej se skládá ze Senátu a Poslanecký sněmovny, má na starosti zákony. Včetně našeho zákona o psech. 

Senát
V Senátu, tzv. horní komoře Parlamentu, sedí 81 senátorů, z nichž se vždycky třetina po 2 letech povyměňuje. Bejt senátorem je super job, pač na rozdíl od prezidentský funkce můžete mandát v senátu obhájit v x volbách po sobě. Takže zkrátka a dobře začnete ve 40 letech, a můžete bejt senátorem klidně až do smrti, když se bude dařit.
Senátem taky, než se dostane k prezidentovi, prochází návrh zákona o psí kandidatuře. Ten můžou buď schválit, anebo vrátit zpátky do Poslanecký sněmovny, odkud se do Senátu dostal, a to třeba proto, že ze zákona není jasný, jde-li o roky lidský, anebo psí.
V Poslanecký sněmovně můžou pak zákon poupravit, anebo v určitých případech přehlasovat Senát nadpoloviční většinou svých hlasů, a zákon tak putuje rovnou na stůl prezidenta. To je ale možný jenom v případě, že nejde o zákony ústavní, volební a pár dalších.

Poslanecká sněmovna
Dolní komora Parlamentu sestává z 200 poslanců starších 21 let, kteří jsou voleni na 4 roky. To jsou ti, kterých se budou týkat letošní podzimní volby. Ti, kteří můžou vesměs za všechno, co se na politický scéně děje, a to nejenom proto, že je jich tam jak psů, ale hlavně proto, že navrhujou zákony tak, aby plnili svý předvolební sliby. Předsedou Poslanecný sněmovny je zvolen člen vítězný strany, 1. místopředsedou člen strany s druhým nejvyšším počtem procent, tedy získaných mandátů, další tři místopředsedy pak tvoří členové zbývajících tří nejsilnějších stran. Mandáty - takže židle ve Sněmovně - se dělí podle toho, jak si která strana vedla ve volbách. Aby strana dosáhla aspoň na jednu židli ve Sněmovně, musí ve volbách získat minimálně 5% hlasů.
Protože jsem trošku paranoidní, nechce se mi ilustrovat rozdělování mandátů na existujících stranách. Takže dejme tomu, že zákon o psech byl schválenej, psi zakládaj vlastní strany a přicházej volby do Peslanecký sněmovny (ha ha).
Jelikož budoucí psí poslanci kandidují za svoje kraje, kterých je 14, nezávisí počet získanejch mandátů jenom na celorepublikovým výsledku voleb. Což ve zkratce znamená, že i když MOPS (Minoritní Občansko-Právní Strana) vyhraje v celorepublikovým součtu se 40 procentama, nezíská automaticky 50 křesel ve Sněmovně. Pač Mopsíci mohli mít klidně v Praze 60%, ale v Jihomoravským kraji 5%. Takže počty jsou v tomhle případě složitější. 

Vláda 
Výkon moci má na starosti vláda, která má 17 členů. Každá vláda má svýho premiéra (kterej tradičně pochází ze strany, která vyhrála volby a jmenuje ho prezident - takže náš premiér je zároveň předseda MOPSů), vicepremiéra a ministry, z nichž každej má na starosti jiný odvětví (spravedlnost, finance, obranu, životní prostředí, zemědělství, dopravu atd.). Členové vlády jsou vybraný z koaličních stran, a to tak, že se mezi sebou na začátku trochu poštěkaj, vyhandlujou nejlepší pozice, načež MOPSí předseda - premiér - předloží vládu ve výsledným složení prezidentovi.

Koalice

Každá politická strana nebo hnutí má svůj program, na základě kterýho se snaží získat svý voliče a body danýho programu následně (ne)plní, dostane-li se do poslanecký sněmovny. K tomu je zapotřebí minimálně 5% hlasů. Jelikož se ale v podstatě neděje, aby jedna strana získala parlamentní většinu, dochází po volbách ke spojení dvou a více stran s podobnými programy, a ty daj tím pádem dohromady koalici.
Takže MOPS, kterej vyhraje volby, si k sobě může přibrat třeba HAF (Hnutí Atraktivních Fen) a CHRTa (Chytré, Rychlé a Talentované), i když se strany HAF a CHRT umístily třeba až na třetím a pátým místě v celkovým součtu. Pač nejvíc samozřejmě záleží na programový shodě.   
Ke spojení dvou stran ale dochází i před volbami, a to v případě, že menší strana si nevěří na získání dostatečnýho počtu hlasů a spojí se se stranou silnější, která má podle předvolebních výzkumů zajištěnech ne 5, ale 10%, který taková koalice potřebuje, aby měla možnost dosáhnout na mandáty.
Takže DOBRMAN si k sobě může klidně přibrat nějaký ratlíky z Horní Dolní, pokud si je jistej, že to neohrozí jeho stávající šance na mandáty.

Opozice 

Oproti tomu opozici tvoří zbytek stran, které stojí - logicky - proti koalici. V podstatě dohlíží na správný fungování koalice, tj. mimo jiné na plnění předvolebních slibů v programech. Za tímhle účelem má opozice k dospozici: 

• poslanecký interpelace, což je v podstatě kladení otázek členům vlády a premiérovi
• parlamentní vyšetřovací komisi, která slouží k vyšetřování vládních průserů, jako je v dnešní době třeba Kauza Čapí hnízdo
• hlasování o nedůvěře, což je takový hlasování, kterým může opozice vyjádřit nedůvěru vládní koalici

Takže když se proti MOPSům, CHRTům a straně HAF sejde třeba DOBRMAN (Demokratická OBRana Mazlíčků A Nezávislých), DOGA (Demokraticko-Občanská GArnitura) a další tři čtyři strany, můžou členové opozice bez výčitek štěkat po zástupcích koalice, když si je postaví za pultík, můžou je nechat vyšetřovat, anebo klidně svrhnout vládu.

Tripartita

Tripartita, u nás zastoupená Radou hospodářský a sociální podpory, je takový uskupení, který dává možnost i nám, obyčejným voříškům z ulice, dostat naše problémy do povědomí vlády, což znamená, že víceméně sdružuje členy vlády, odbory a podnikatele.

 

Odbory

Odbory sloužej k tomu, aby sdružovaly zaměstnance (státní i soukromý) a prosazovaly jejich pracovní, hospodářský, sociální, politický a další zájmy, protože jak je známo, v jednotě je síla, a čím větší je smečka nebo jiný uskupení, tím větší má reálnej vliv.

Nejenom proto, že mi docházej psí metafory, ale i kvůli tomu, že pro začátek je tenhle článek až nesmyslně dlouhej - takže číst ho asi nebyla úplně psina (ha ha, nice try) - nejspíš je načase ho utnout. Příště se vrhnem na politickej kompas a dost možná od psů upustíme. I když teda třeba takovej předseda KSČM Vojtěch Filip má slušnej náběh na image sešlýho buldoka.

Jo a... tady máte můj nejoblíbenější gif se štěňátkama. Pač je to vlastně k tématu, žejo. A pač jste dočetli až sem. Což vás (vy)šlechtí.