Protikuřácký zákon - šikana, nebo péče o zdraví?

Varování - tenhle článek bude tak trochu hejt. A stejně jako kouření, i hejtování škodí vám i lidem ve vašem okolí. 

Když už národ nerozděluje Zeman, Babiš nebo Kajínek, můžete si bejt jistí, že každou chvíli přijde zase jiná pecka, která zaplní titulky všech možnejch deníků nebo večerní zprávy. A v noci mezi 30. a 31. květnem to byl právě tzv. protikuřácký zákon.

Stejně jako u EET, i v tomhle případě se spousta politiků ohání tou známou větou "Funguje to za hranicema, tak se aspoň přiblížíme Západu." Jasně, zdánlivě neprůstřelnej argument, co si budem povídat. A všichni z nás přeci vědí, jak moc kouření "škodí vám, i vašemu okolí." Ovšem stejně tak platí jedna známá věta, totiž že "svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého." A o podnikatelích v naší zemi by tohle mělo platit dvojnásob.

Představte si třeba, že máte podnik, do kterýho jste vrazili obrovský peníze, abyste komfort návštěvníků - kuřáků i nekuřáků - pozvedli na tu nejvyšší možnou úroveň. Vzduchotěsně jste oddělili kuřácký a nekuřácký prostory, zařídili jste kvalitní techniku, odsávání kouře a všechny možný i nemožný srandy, který byly donedávna zapotřebí k tomu, abyste podnik mohli provozovat a zároveň se tam dalo kouřit. Protože každej rozumnej člověk ví, že není úplně košer, když obědváte nebo večeříte v nějaký fajn restauraci a někdo vám kouří pod nos. Ale každej druhej hospodskej štamgast vám poví, že cigáro k pivu prostě patří, stejně jako vám každej fundovanej kavárenskej povaleč řekne, že si kafe vychutná hlavně s cigaretou v ruce.

Jenže pak všem podnikatelům i návštěvníkům restauračních zařízení udělal čáru přes rozpočet stát, kterej se najednou začal ohánět zdravím těch občanů, kteří sami nekouřej, tzv. pasivních kuřáků. Tím pádem veškerý úpravy interiéru a drahá technika přišly vniveč. Finanční kompenzace žádná, zato pokuta pro porušení zákona pořádná. O popelníček už si tím pádem v uzavřenejch prostorách hospod, barů, restaurací nebo kaváren dost možná neřekne ani Miloš Zeman. Ono je teda krásný, že zákonodárci mají starost o zdraví lidí, ovšem tahle cesta mi z pár konkrétních důvodů nepřijde úplně šťastná.

Dochází k zásahu do soukromí a svobody podnikatelů. 

Máte pronajatý prostory, platíte nemalej nájem a váš podnik jede vlastně jen na kuřácích. Typickej příklad - malá kavárna, hodně omezenej sortiment, relativně příjemný prostředí, ale nic extra - když si lidi můžou vybrat, zvolej jiný kavárny s lepší nabídkou, ovšem pokud je tahle kavárna široko daleko jediná kuřácká, zákazník je ochotnej si výměnou za tuhle možnost odpustit nějaký sojový latté, žejo. Jenže co dělat, když i ta poslední kuřácká zašívárna musí chtě nechtě přejít na nekuřáckej režim?

Zahrádky jsou možná fajn v létě, ale v zimě.. bude zima. 

Jediný, co ještě drží některý podniky nad vodou, jsou zahrádky, ovšem jenom ty nekrytý. A taky jenom v případě, že je venku hezky. I proto bylo docela mazaný uvést tenhle zákon v platnost na konci května - podniky ztráty zákazníků nepocítí tak moc, jako by tomu bylo třeba na přelomu podzimu a zimy. Jak budou ale bývalý kuřácký kavárny vypadat, až se ochladí, toť otázka.

Lidi choděj do kaváren relaxovat anebo řešit důležitý věci. A kuřáci nechtěj pořád běhat ven. 

Jasně. Necháte si všechny věci v kavárně a odskočíte si na cigaretu ven. Ízy byznys, kterej má ale spoustu nevýhod:
Jednak tam necháte ty důležitý věci, žejo, pač kdo by to furt tahal sem a tam.
Taky přijdete o komfort a pohodlí, kvůli kterýmu do tý kavárny jdete, byť jenom na chvíli.
Taky bude na ulicích bordel (a to i v případě, že bude opodál odpadkovej koš, pač přiznejme si - lidi jsou trochu prasata; jo a ty popelníky v chodnících taky nic moc neřešej - představte si ožralou partu kuřáků ve dvě ráno před barem, jak se trefujou do popelníku.. v chodníku.. haha).
No a ve finále si tu cigaretu můžete jednoduše nedat. Což se ale zase odrazí na tržbách podniků, pač navyklej kuřák je po kafi prostě nervózní a chuť na cigaretu nepotlačí, tudíž bude chtít kavárnu opustit mnohem dřív, než by to udělal v dobách, kdy kouření uvnitř ještě nebylo tabu. A radši si zapálí v klidu domova u Dolce Gusta.

Postupem času budou muset bejt všecky drinky placený předem, anebo se budou obsluze nechávat věci do zástavy. 

Proč? Protože některý lidi jsou vyčuraný a "kuřpauzou" se snadno vyhnou placení. Poberou si saky paky (aby jim věci v kavárně někdo neštíp, viď), odkráčej na cigáro a odejdou bez placení, protože proč ne, když jim to svědomí dovolí. A na tyhle bude i Antikonfliktní tým krátkej.

Jak kuřáckejch, tak nekuřáckejch podniků bylo všude habaděj. 

A stejně tak fungovaly kuřárny anebo oddělený prostory. Nekuřák tak měl naprosto svobodnou možnost volby, jestli si pasivně zakouří, anebo bude dbát na svoje zdraví a kuřáckejch podniků se vyvaruje. Minimálně co se týkalo kaváren, restaurací a lepších hospod. No a k barům kouření prostě patřilo - hafo lidí se vám bez většího nátlaku přizná, že za určitejch okolností (ehm.. promile) si zapálí. Jednou za čas. Rekreačně.

,,Pokud obsluha v kuřáckým podniku sama není kuřákem, dochází k ohrožování jejího zdraví." 

Ok, a znova - když se ucházíte o práci a neteče vám zrovna do bot - což za aktuální nezaměstnanosti není úplně běžný - můžete se rozhodnout, kde a v jakejch podmínkách budete pracovat. Víc k tomuhle bodu nemám, pač mi přijde tak moc směšnej, až mi došly slova. Ale možná mám ještě jeden absurdnější.

,,Jsem rád, že už nebudu smrdět kouřem.. z tý hospody."

Nechci nic říkat, ale když někdo pravidelně kouří, je sakra jedno, jestli to dělá venku nebo vevnitř, pač ve výsledku smrdí tak jako tak. Takže až budete někde kalit a chodit každejch deset minut na cígo ven.. Prostě. Budete. Smrdět. Kouřem. Tečka.