Něco málo k informačním bublinám
Podle stránky WIKISOFIA je "informační bublina označení pro výsledek tzv. personalizovaného vyhledávání, kdy algoritmy webových stránek filtrují informace s cílem zobrazit uživateli jen ty, které chce vidět (tedy především ty, které korespondují s jeho názory) zatímco od ostatních jej izoluje. Tyto algoritmy vycházejí z vyhodnocení uživatelova předchozího chování na internetu a jsou používány např. stránkami Facebook, Yahoo News nebo Google Search."
V praxi to funguje tak, že jakmile na internetu něco vyhledáváte, díky algoritmům vám pak stránky nabízej podobný odkazy.
A v praxi mladejch lidí se pak tahle záležitost dá vysvětlit ještě trochu jinak.
Protože informační bublinu si můžem tak trochu tvořit sami. Vezměte si třeba stránky, co máte olajkovaný na Facebooku, posléze lidi, který sledujete. Vstřebáváte obsah, kterej se vám líbí, hodí, ze kterýho čerpáte veškerý informace, a tak trochu se odříznete od všech ostatních informací, který po internetu, respektive po světě putujou. Vnímáte lidi, který chcete, spolíháte se na ně jakožto na zdroje zábavy, infotainmentu, vědění a tak vůbec.
Těmhle lidem se říká "názoroví vůdci" nebo "influenceři" - to je třeba mnou už párkrát zmiňovanej Dominik Feri (neplatí mi za reklamu, přísahám.. moc by si totiž nepomohl. Haha.), kterej právě šířením svejch vlastních názorů a pohledů na život u nás i v zahraničí ovlivňuje poměrně velkou skupinu lidí.
Oficiální definice takovejch osob je pak založená na tom, že informace z médií a tak vůbec přijímaj jako první, a jak je šířej dál, tyhle informace se rozprostřou napříč publikem, který by se k nim dostalo skrz svoji částečnou pasivitu buď o poznání pozdějc, anebo třeba vůbec. A tak může bejt influencerem klidně i váš kamarád, kterej se o dění kolem prostě jen zajímá o kousek víc než vy.
Podobně jako na Facebooku nebo na Twitteru jsou pak influenceři i na YouTube. Ty si při určitým počtu sledujících vyhlídnou firmy a jejich prostřednictvím pak uváděj do povědomí svoje produkty. Marketing. Proto vám patnáctiletý slečny recenzujou výrobky kosmetickejch firem, anebo třeba rychlou svačinu. Ne vždycky jsou ale tyhle reklamy vyrobený tak, aby z nich byla cejtit nenucenost, což je ale vzhledem k průměrnýmu věku našich youtuberů vcelku pochopitelný. Pro ilustraci "vyvedená" reklama populární český youtuberky Týnuš, aneb jak by rozhodně propagace ve videích vypadat neměla. Enjoy.
Ale zpátky k bublině. Ono se totiž může klidně stát, že z tý svý komfortní zóny jednou vystoupíte. A rovnou dostanete pořádnou facku, protože ačkoli máte dojem, jak moc sečtělí jste třeba v aktuální politický situaci, vně vaší bubliny existujou lidi - a není jich málo - který celou situaci od jejího začátku viděj úplně jinak. Důvodem může bejt třeba skutečnost, že tihle lidi denně konzumujou v lepším případě informace z Blesku, Novy a podobnejch médií, anebo v horším případě třeba z Parlamentních listů, který berou jako svoji modlu.
V tom úplně nejhorším případě přijímaj tihle jedinci informace převážně ze stránek na Facebooku, který jsou orientovaný čistě nacionalisticky, protiuprchlicky, a tak vůbec. Prostě hlavně antisluníčkářsky. A tihle lidi pak klidně vytvářej svý vlastní konspirační teorie o souvislosti naší nekonečný seriálový legendy Ulice, makronek a výhry Macrona ve francouzských volbách. Ti si už teda makronky určitě kupovat nebudou.
A pak nemá docházet k informačním, digitálním a generačním propastem, že jo.
No a poslední věc, která se k tomuhle tématu váže, je fakt, že tahle bublina může bejt čistě osobní a odráží se pak klidně i na našem sebevědomí. Díky Facebooku a Instagramu si totiž každej můžem vytvořit vlastní prostor a okruh lidí, kterejm se "líbíme". Ukázkovým příkladem jsou populární instagramový profily, který jedou jen a pouze na určitý kadenci, se kterou jsou přidávaný, dejme tomu, selfíčka hezkejch holek/kluků. A my všichni chcem bejt jako oni.
Proto taky přidáváme selfíčka, kde skoro nevypadáme jako ve skutečnosti, jen abychom si řekli o srdíčka od tý svý bubliny, a lajky se tím pádem stanou denním chlebem těch ctižádostivějších z nás. Průser ale nastává ve chvíli, kdy se na lajcích a na virtuální pozornosti stanem závislí, a když jsme ještě k tomu povahově dost nejistí v reálným světě, je ten virtuální svět jediným místem, kde nám pozornost ve větší míře fakt vyhovuje. Může se ale stát, že nám lajky začnou ubejvat, a úměrně s tím ubejvá i sebevědomí, což pak samo o sobě může bejt podnětem k sociální fóbii. A nalejme si čistýho vína - kdo z nás to nezažil. Ale o tom zas někdy jindy.
V praxi to funguje tak, že jakmile na internetu něco vyhledáváte, díky algoritmům vám pak stránky nabízej podobný odkazy.
A v praxi mladejch lidí se pak tahle záležitost dá vysvětlit ještě trochu jinak.
Protože informační bublinu si můžem tak trochu tvořit sami. Vezměte si třeba stránky, co máte olajkovaný na Facebooku, posléze lidi, který sledujete. Vstřebáváte obsah, kterej se vám líbí, hodí, ze kterýho čerpáte veškerý informace, a tak trochu se odříznete od všech ostatních informací, který po internetu, respektive po světě putujou. Vnímáte lidi, který chcete, spolíháte se na ně jakožto na zdroje zábavy, infotainmentu, vědění a tak vůbec.
Těmhle lidem se říká "názoroví vůdci" nebo "influenceři" - to je třeba mnou už párkrát zmiňovanej Dominik Feri (neplatí mi za reklamu, přísahám.. moc by si totiž nepomohl. Haha.), kterej právě šířením svejch vlastních názorů a pohledů na život u nás i v zahraničí ovlivňuje poměrně velkou skupinu lidí.
Oficiální definice takovejch osob je pak založená na tom, že informace z médií a tak vůbec přijímaj jako první, a jak je šířej dál, tyhle informace se rozprostřou napříč publikem, který by se k nim dostalo skrz svoji částečnou pasivitu buď o poznání pozdějc, anebo třeba vůbec. A tak může bejt influencerem klidně i váš kamarád, kterej se o dění kolem prostě jen zajímá o kousek víc než vy.
Podobně jako na Facebooku nebo na Twitteru jsou pak influenceři i na YouTube. Ty si při určitým počtu sledujících vyhlídnou firmy a jejich prostřednictvím pak uváděj do povědomí svoje produkty. Marketing. Proto vám patnáctiletý slečny recenzujou výrobky kosmetickejch firem, anebo třeba rychlou svačinu. Ne vždycky jsou ale tyhle reklamy vyrobený tak, aby z nich byla cejtit nenucenost, což je ale vzhledem k průměrnýmu věku našich youtuberů vcelku pochopitelný. Pro ilustraci "vyvedená" reklama populární český youtuberky Týnuš, aneb jak by rozhodně propagace ve videích vypadat neměla. Enjoy.
Ale zpátky k bublině. Ono se totiž může klidně stát, že z tý svý komfortní zóny jednou vystoupíte. A rovnou dostanete pořádnou facku, protože ačkoli máte dojem, jak moc sečtělí jste třeba v aktuální politický situaci, vně vaší bubliny existujou lidi - a není jich málo - který celou situaci od jejího začátku viděj úplně jinak. Důvodem může bejt třeba skutečnost, že tihle lidi denně konzumujou v lepším případě informace z Blesku, Novy a podobnejch médií, anebo v horším případě třeba z Parlamentních listů, který berou jako svoji modlu.
V tom úplně nejhorším případě přijímaj tihle jedinci informace převážně ze stránek na Facebooku, který jsou orientovaný čistě nacionalisticky, protiuprchlicky, a tak vůbec. Prostě hlavně antisluníčkářsky. A tihle lidi pak klidně vytvářej svý vlastní konspirační teorie o souvislosti naší nekonečný seriálový legendy Ulice, makronek a výhry Macrona ve francouzských volbách. Ti si už teda makronky určitě kupovat nebudou.
No a poslední věc, která se k tomuhle tématu váže, je fakt, že tahle bublina může bejt čistě osobní a odráží se pak klidně i na našem sebevědomí. Díky Facebooku a Instagramu si totiž každej můžem vytvořit vlastní prostor a okruh lidí, kterejm se "líbíme". Ukázkovým příkladem jsou populární instagramový profily, který jedou jen a pouze na určitý kadenci, se kterou jsou přidávaný, dejme tomu, selfíčka hezkejch holek/kluků. A my všichni chcem bejt jako oni.
Proto taky přidáváme selfíčka, kde skoro nevypadáme jako ve skutečnosti, jen abychom si řekli o srdíčka od tý svý bubliny, a lajky se tím pádem stanou denním chlebem těch ctižádostivějších z nás. Průser ale nastává ve chvíli, kdy se na lajcích a na virtuální pozornosti stanem závislí, a když jsme ještě k tomu povahově dost nejistí v reálným světě, je ten virtuální svět jediným místem, kde nám pozornost ve větší míře fakt vyhovuje. Může se ale stát, že nám lajky začnou ubejvat, a úměrně s tím ubejvá i sebevědomí, což pak samo o sobě může bejt podnětem k sociální fóbii. A nalejme si čistýho vína - kdo z nás to nezažil. Ale o tom zas někdy jindy.
Komentáře
Okomentovat